24. dubna 2013

Autorské sestřihy - Aliens

Filmové umění je především uměním syntézy a kompromisu.
Snad v žádném jiném oboru se na zrodu výsledného díla nepodílí takové množství svébytných (a velmi často tvrdohlavých) umělců s velmi vyhraněným názorem na to, jak by měl výsledný produkt vypadat...

Opravdu - nevěřte líbivým „dokumentům o natáčení“ a „behind the scenes“ záběrům. Všichni ti usměvaví lidé lžou a trpí obsedantní představou, že jejich kolegové, se kterými bohužel museli spolupracovat, jsou diletanti sabotující jejich přínos světovému umění. A čím větší úsek filmu mají na starost, tím silnější je tento pocit.

A aby to nebylo málo, do téhle party psychopatů je nutné přimíchat i pár egomaniaků, kteří nemají talent, nerozumí filmu, ale mají peníze a nutkavou potřebu se angažovat v procesu natáčení a/nebo postprodukce. Což někdy může (ale nemusí) být ku prospěchu věci.

Často se tak stává, že z různých důvodů není výsledný produkt tím, čím se zdál být na počátku a jak si jej představoval jeho umělecký ředitel - tedy režisér.
Proto vznikají různé verze filmů. Některé určené pro projekci v kinech, pro specifický region (verze pro Evropu, pro USA, pro Čínu), věkovou skupinu, rozšířené verze pro DVD (poslední roky stále častěji) a nakonec režisérské sestřihy.

Obecně

Největším nebezpečím režisérských verzí je nedostatek sebereflexe ze strany autora. Dnes už se často programově stříhá zároveň verze pro kina i pro DVD a režiséři ztrácejí zdravý odstup.
Co na tom, že v kině bude film, který nedává bez vynechaných scén smysl? Na DVD to už bude ono a stane se z toho kultovka! Nebo se naopak sevřený a radikálně zkrácený snímek ukáže být zcela funkčním, ale maniakální tvůrce jej pro vydání na DVD a BlueRay doplní o 3 hodiny nepoužitých materiálů, které zaujmou snad jen statisty, kteří ve oněch scénách hráli (a studenty umění, kteří o tom napíší dizertační práci).

Naštěstí pro filmové fanoušky jsou i rozšířené verze a režisérské sestřihy, které za trochu toho času to stojí a zásadně mění vyznění filmu.
Pojďme si některé představit v malé sérii článků...

Aliens

Začnu filmovou chuťovkou od Jamese Camerona. Jeho klasický film „vesmírní-mariňáci-dostávají-na-prdel-od-xenomorfů“ z roku 1986 totiž existuje i v téměř o čtvrt hodiny delší režisérské verzi, která se bude líbit snad každému, kdo má slabost pro slintající vesmírné zabijáky. Nebo pro vojáky s velkými zbraněmi...

Poměrně hezky film (včetně rozšířené verze) rozebírá František Fuka, na FFFilmu (doporučuji přečíst) a já jen doplním, že Special Edition vyšla poprvé v roce 1992 na VHS a dnes již zapomenutém formátu Laserdisc (mimochodem, doma mám ještě někde uložený článek s časopisu Excalibur z poloviny 90. let, kde rozebírají, že DVD je z hlediska záznamu dat slepá ulička vývoje - to jen na okraj) a později znovu v DVD setu The Alien Legacy (1999).
Následně pak ještě roku 2003 jako dvoudisková edice (obsahující kinoverzi i speciál) v Alien Quadrilogy. A o rok později i ve stejné podobě zcela samostatně.

S Fukou se rozhodně shodnu na tom, že prodloužená verze je mnohem komplexnějším dílem, které by nemělo zůstat opominuto. Nicméně bych na rozdíl od něj nebyl tak kategorický v tom, zda je dobré vidět prodlouženou verzi bez znalosti kinosestřihu (nikoho, kdo by Vetřelce neviděl, neznám, proto nemohu testovat).
Podle mě bude divákova nejistota tak či onak narušena spoilerem v samotném názvu filmu, takže jde jen o budování napětí a očekávání, kdy „se to stane.“



Příště již nebudu tak povrchní a stručný (nechtělo se mi opakovat věci, které napsal někdo jiný a navíc mnohem lépe než bych to zvládl já sám) a pokusil bych se podrobně věnovat filmu, který mě k tématu autorských verzí filmů vlastně dovedl - Superman 2 v sestřihu Richarda Donnera.

18. dubna 2013

Kreativita - jak na to

Zdravím a omlouvám se za to, že v posledních měsících příliš nepřispívám.
Jak možná víte, živím se střihem pro zpravodajství České televize - zejména pro zahraniční redakci - a události, jež se v nedávné době odehrály (volby v USA i jinde, střelba na Sandy Hook, rezignace a volba papeže, smrt Cháveze a Thatcherové, maraton v Bostonu,...), mě zcela vytěžují. Vlastně jsem na tom tak, že po práci už ani nemám příliš náladu se věnovat další tvůrčí činnosti a raději investuji energii do sportu (od ledna jsem začal běhat a po letech jsem se vrátil k Tchaj-ti).

Ale nemyslete si - to, že se blogu nevěnuji neznamená, že si to nevyčítám. Mám tenhle prostor rád a chtěl bych se brzy vrátit k psaní na pravidelné bázi - témata mi rozhodně nedošla.
Plánuji i nějaké drobné úpravy designu a revizi starších odborných článků, které zastaraly vlivem mého profesního růstu. Takže rozhodně je na co se těšit.

Prozatím nabízím jedno delší video od kreativitě. John Cleese v něm (kromě žárovkových vtipů) rozebírá, co vlastně kreativita je, a jak ji účinně stimulovat (nebo potlačit).
Bohužel video nemá české titulky, nicméně myslím, že pro pochopení textu stačí i průměrná středoškolská angličtina.
Chvíli jsem uvažoval, že bych video přeložil a přidal české titulky, ale nejsem dobrý překladatel (sice rozumím, ale to samo o sobě k překladu nestačí). Pokud by ale byl zájem ze strany neanglofonních diváků (čtenářů tohoto blogu), pokusil bych se stručně shrnout jeho obsah - jakkoliv to bude postrádat šarm a humorný nadhled páně Cleese.